|
Říká se, že láska je jeden z nejušlechtilejších citů člověka, ale je velmi blízký nenávisti a také, že starší dívky ví co chtějí, je to ale vždy pravda? Příběh se stal, ale jména byla smyšlená...
Nějakou dobu zpátky se potkali 2 lidé, Tomáš a Martina, na chatu, preferovaném jako moderní způsob komunikace s okolním světem. Psali si docela dlouho a Martina se poté Tomášovi svěřila, že se do něj zamilovala, aniž by ho někdy osobně viděla, jen se viděli na fotkách. K lásce to sice nestačí, ale zřejmě to Martině k lásce stačilo. Po nějaké době vzájemného dopisovaní navrhnul Tomáš setkání, načež Martina vždy vše nechávala otevřené a nebyla ochotná se k setkání nijak vyjádřit, většinou její výpovědi končili jako "nevím", "možná" či podobně. Docela dlouho to Tomáš snášel a nakonec ho začali tyto výpovědi od Martiny štvát a jako jednodušší krok (jelikož se znali jen po písmenkách na chatu a ne po hlase) k tomu, aby vyzkoušel, jestli to s ním myslí vážně navrhnul Martině, že by jí mohl zavolat. Martina však řekla, že nemá čas. Tomáš byl ochoten to přejít, přeci jen se to může stát každému, že se zrovna trefí do nevhodné doby. Vzájemné psaní opakovali a zhruba přes půl roku si psali, i když si původně Tomáš myslel, že ta doba musela být asi tak rok. Martina dle všeho byla velmi opatrná a také to bohužel v životě neměla jednoduché, o čemž Tomáš věděl. Problémem se stalo to, že Tomášovi kolikrát už s ní došla trpělivost, když byl smutný a nejistý si Martinou, jelikož to o tom, že někoho miluje mohla psát třeba každému. Na chatu přeci jen člověk nikdy neví, komu věřit a komu ne. Když se nebyla do půl roku schopná sejít ani zvednout nikdy telefon, přestal se Tomáš již o Martinu snažit a vše jí vyčetl. Jednoho dne omylem vyhodil z místnosti jejího kamaráda, když se spletl v příkazu pro šepot a zaměnil ho s příkazem pro vyhození. Bohužel byl zrovna správce. Martina se naštvala na Tomáše a na otázku zda ho miluje mu odpověděla, že nemiluje už dávno a už dávno miluje jiného člověka, shodou okolností toho, kterého Tomáš omylem vyhodil, načež Tomáše nazvala sprostým slůvkem. Pravdou je, že Tomáš sice někdy ostřeji oslovil i Martinu, protože už ho štvalo to, jak pořád oddalovala setkání a přitom říkala, že ho miluje. Tento večer byl pro Tomáše osudový a velmi se s Martinou pohádali, Martina si prý smazala jeho číslo a když jí Tomáš další den napsal zprávu s podpisem, Martina odpověděla, at ji furt neotravuje. Bohužel se věci mezi Martinou a Tomášem velmi změnili a Martina se přiznala, že Tomáše jen zpočátku milovala a pak už ne a proto mu nedala šanci se sejít. Rádi si spolu psali příběhy, takže není divu, že si asi proto nechtěla Tomáše proti sobě poštvat, jelikož se jí tyto příběhy velmi líbily. Na otázku, zda bude někdy příběh zrealizován vždy odpovídala, že možná jo a že neví, i když zpětně si Tomáš uvědomil, že se sejít nechtěla a psala to jen proto, at si píší i nadále tyto příběhy. Tomáš byl smutný, jelikož každá jeho láska v životě byla nešťastná či neopětovaná. Myslel si, že Martina bude jiná, ale zjistil, že bohužel se zmýlil. Velmi těžko se z toho dostával, až se rozhodl si na daném chatu založit ještě novou přezdívku. Přál by si začít znovu, ale nyní ne jako kamarád pro každou, ale chtěl by si najít vztah. Bohužel v realitě neměl příliš štěstí na holky a tedy považuje seznámení na chatu za jeho jedinou možnost, i když mu všichni říkají, že je to velmi zoufalé řešení. Tomáš na to však reaguje hláškou "Zoufalé časy, zoufalé činy". Byla zde ještě jedna osoba, se kterou se asi 2 dny předtím seznámil, a jel docela velkou dálku za ní jen aby ji poznal, Daniela. Tato slečna ho znala ze stejného chatu už nějakou dobu a po ani ne 2 týdnech známosti se rozhodl se s ní sejít. Také mu psala, že se do něj zamilovala, ale Tomáš si tím nebyl jistý. Při setkání však zjistil, že mu nelhala, jelikož když mu ujel vlak domů, musel tam přespat, ač nebylo kde. Daniela mu řekla, že ho neopustí a bude s ním, i když to bude někde venku. Stalo se tak, přitom byla Daniela o 2 roky mladší než Martina. Když se loučil Tomáš s Danielou, bylo to pro oba těžké. A ve vlaku došla Tomášovi zpráva, že od Daniely ho asi vážně miluje, jenže tu samozřejmě byly nějaké problémy. Tomáš byl zmatený, ale čím si může u Daniely být jistý je to, že ta holka neříká věci jen tak a myslí je vážně, když je říká, narozdíl od Martiny. Tomáš si uvědomil, že o věk vlastně nejde, jelikož nějaká 20ti letá nemusí vědět co chce jako Martina a nějaká 17ti letá může vědět a být upřímná, jako Daniela. Ztratil sice i kamarádství Martiny, ale získal si lásku jedné podle něj moc skvělé osůbky, Daniely. Však by si velmi přál být víc než kamarád s Danielou, ale zřejmě to kvůli jistým věcem nebude možné... Ale možná také bude šťastný a čeká na něj štěstí s Danielou...
|
